Kariéra
Čtyři týdny placeného volna. Žádné maily, žádné porady, žádný pracovní shon. Benefit Recharge by PPF využila naše kolegyně Alex Juránková trochu jinak, než by možná leckdo čekal. Neodjela k moři, ale pustila se sama, bez cizí pomoci, do rekonstrukce starého domu v Úštěku na severu Čech, kam se nedávno přestěhovala. Během května natírala, bourala, betonovala… Ale taky objevovala své nové město a k tomu zvládla i odpočívat anebo přečíst devět knih. A jak sama říká, všechno metodou „pokus – omyl“ a s humorem sobě vlastním.
Alex, v dubnu jsi po 40 letech opustila Prahu. Kam jsi zamířila?
Na vesnici, konkrétně do Úštěku. Je tam krásně. Když tam jedeš na týden na dovolenou, je to idyla. Ale bydlet tam je něco úplně jiného. Domek jsme původně kupovali s mým bývalým partnerem, který mi chtěl s rekonstrukcí pomoct. Bohužel loni v lednu zemřel, takže jsem na to zůstala sama a dělám to po kouskách. Nejsem žádný kutil, takže všechno, co vyrobím, vypadá tak trochu jako z chráněné dílny. Ale říkala jsem si, že na podobné akce bude měsíc volna ideální, protože nebudu muset řešit věčné přejezdy do Prahy a zpátky.
Jak vypadá tvoje nové bydlení?
Mám to úplně na kraji města, za mnou už jsou jen pole. Je to poslední řadovka v ulici. Proti mně je zrušené zdravotní středisko, takže mi nikdo nekouká do oken. Klidný zapadákov. Průměrný vek obyvatele naší ulice je kolem 81 let, takže jsem pro místní trochu exot. S velkým zájmem sledovali, jak tam zápasím s natíráním a dalšími pracemi.
Recharge jsi tedy věnovala hlavně rekonstrukci?
Ano, ale snažila jsem se to střídat. Věděla jsem, že nemá smysl se za měsíc úplně odrovnat. Takže jsem nejen bourala a natírala, ale aspoň dvakrát týdně jsem se snažila vyrážet ven autem nebo pěšky a objevovat okolí. Zjistila jsem, že všední Úštěk třeba v úterý dopoledne je úplně jiný než ten víkendový. Potkáš lidi, kteří tam skutečně žijí, a otevřené jsou i obchody, o kterých bys jinak nevěděl.
A proč jsi měsíc volna nevyužila na cestování?
Nejsem velký cestovatel. Už jsem toho viděla dost. A teď mám navíc doma pět koček a nikoho, kdo by se o ně postaral. Takže teď je pro mě cestování v podstatě stopka. Rekonstrukce byla proto logická a racionální volba.
Kolik se toho dá za měsíc stihnout?
S mojí pracovní morálkou… řekněme, že něco ano, něco ne. Předělala jsem schodiště, vymalovala 120metrový byt, udělala nové podlahy ve dvou místnostech, vybourala sprchový kout, natřela kuchyňské skříňky. Pomáhal mi jen jednou kamarád ze základky, když jsem stěhovala obrovskou sedačku z Prahy. Zbytek jsem zvládla sama. A taky jsem si sama předělala starou knihovnu, protože byla tmavě hnědá, což je barva, kterou nesnáším. Takže ji natřela na růžovo-zlato-modro. Teď působí úplně šíleně, ale přesně tak, jak se mi líbí. Mám ji plnou knížek, které jsem do Úštěku přivezla z Prahy.
Při vybourávání sprchového koutu jsi zažila i trochu adrenalin…
Ano. Byl to klasický kout se zašupovacími dveřmi v hliníkovém rámu z osmdesátých let. Absolutně nevyčistitelný! Rozhodla jsem se ho odstranit a v jedenáct večer popadla kladivo. Vlezla jsem si dovnitř, párkrát bouchla a sklo se vysypalo rovnou proti mně. Naštěstí jsem měla brýle, jinak by to bylo horší. Odnesly to jen řezné rány na rukou. Bylo to den, dva po nastěhování, ještě jsem vůbec netušila, co kde mám. Ani lékárničku. Takže jsem ty zkrvavené ruce provizorně obvázala toaletním papírem a běžela do auta pro autolékárničku. Další skleněné výplně jsem už bourala spořádaně obalené fólií.
Zvládla jsi i odpočívat?
Ano! A překvapilo mě, že jsem fakt dokázala celý měsíc neotevřít maily. Ráno pomalá snídaně, pak čtení na zahradě. Zvládla jsem celkem asi devět knížek. Musela jsem si ale odpočinek spíš naordinovat, protože mě pořád lákalo něco dodělávat.
Jak ses na Recharge připravovala v práci?
Dala jsem včas vědět kolegům, že budu čerpat Recharge. Co hořelo, jsme stihli ještě před mým odjezdem, co mohlo počkat, jsme nechali zaparkované. Měla jsem nastavenou automatickou odpověď s kontaktem na kolegyni, která mě zastupovala. Díky tomu se po návratu na mě nesesypala lavina restů.
Kdybys měla jít na Recharge znovu, udělala bys něco jinak?
Nespoléhala bych na předpověď počasí. Předchozí roky bylo v květnu krásně teplo. Letos se to bohužel nepotvrdilo. Kvůli zimě a dešti jsem byla u jezera, kde jsme měla v plánu trávit spoustu času, jen dvakrát. Jinak bych nic neměnila, využila jsem to naplno.
Tvůj tip pro kolegy, kteří se na Recharge teprve chystají?
Naplánovat si to. Nemít přehnaná očekávání, co se za měsíc dá zvládnout. A nebát se část času „promarnit“ nicneděláním.
Co tě překvapilo nejvíc?
Že jsem dokázala nepracovat. A že jsem si odpočinula tak, jak už dlouho ne.
