Kariéra
Ženy v O2 dnes nepotřebují dokazovat, že do technologického prostředí patří. Jsou jeho běžnou a přirozenou součástí. Vedou týmy, řeší krizové situace, nastavují strategie a hledají nové cesty, jak věci dělat lépe. Ne proto, že by měly speciální podmínky. Ale proto, že mají kompetence, zkušenosti a schopnost nést odpovědnost.
Stále ale platí, že právě technologické prostředí si přitom mnoho lidí spojuje spíš s muži. Datová centra, vývoj, sítě, bezpečnost. Ale také rychlé tempo, tlak na výkon a vysoké nároky na přesnost. Realita je dnes jiná. U nás v O2 už dávno nejsou ženy raritou ani symbolem diverzity. Jsou to odbornice, které přinášejí know-how, nadhled i schopnost vidět věci v souvislostech. A často také něco navíc: otevřenost různým pohledům, schopnost spojovat lidi nebo důraz na lidskost vedle výkonu.
Právě proto má smysl si připomínat, že ženy v technologiích nejsou výjimkou, ale důležitou součástí prostředí, které se neustále proměňuje a posouvá. Zároveň ale platí, že i velmi zkušené profesionálky někdy zažívají pochybnosti, zdrženlivost nebo pocit, že ještě nejsou stoprocentně připravené. Ne proto, že by na to neměly, ale protože podobné nejistoty jsou přirozenou součástí profesního růstu.
Pokud tedy přemýšlíte o dalším kariérním posunu, nové roli nebo o tom, jak být v práci víc slyšet a vidět, tady je několik postřehů, které se kolegyním v O2 osvědčily.
1) Autenticita funguje lépe než přehrávání role
Nemusíte mluvit hlasitěji ani tvrději, než je vám vlastní. Dlouhodobě funguje vlastní styl. Technologie potřebují různé typy osobností, přístupů i způsobů vedení. „Jsem vypravěčem. Každý insight umím zabalit do příběhu a tím číslu dodat lidskost,“ říká Tereza Fridrichovská, která v O2 zodpovídá za zákaznickou zkušenost. Právě v tom je síla autenticity. Nesnažit se vejít do jediné představy o tom, jak má vypadat „správný“ profesionál, ale opřít se o to, co je člověku vlastní. Podobně přemýšlí i ředitelka korporátní komunikace a CSR Veronika Zachariášová, která se ve své práci snaží vysvětlovat věci tak, aby jim rozuměl i člověk, kterému technologie nebo dané téma vůbec nic neříká.
2) Promluvit ve správnou chvíli má velkou váhu
Nečekat, až si někdo všimne vaší práce, bývá často důležitější než mít všechno dokonale připravené. Nabídnout prezentaci výsledků, ozvat se na poradě nebo pojmenovat problém ve chvíli, kdy je to potřeba, může výrazně posunout práci celého týmu. „Když už máme schůzku, je lepší věci vyřešit přímo na ní. Pokud něco neřekneme hned, většinou to znamená další schůzku navíc – a to je pro introverta docela peklo,“ popisuje Pavla Ďuranová, která má v technologické divizi na starosti vývoj systémů. Mluvit včas neznamená být nejhlasitější v místnosti, ale nebát se přinést svůj pohled tehdy, kdy může něco změnit. A jak připomíná Monika Mejzlíková, právě otevřené pojmenování toho, co funguje a co ne, pomáhá týmu hledat další cestu.
3) Stoprocentní připravenost je často iluze
Technologie se mění rychle a málokdo má někdy všechny odpovědi. Čekat na dokonalý moment tak může znamenat jen zbytečně promarněnou příležitost. Dominika Herdová, ředitelka Nadace O2, si v podobných chvílích připomíná legendárního frontmana skupiny Queen: „Vzpomenu si na Freddieho Mercuryho. Říkával se, že před každým koncertem měl zhruba dvě minuty obrovské nervozity, než vyšel na pódium. A pak prostě šel a odehrál to.“ Někdy je zkrátka potřeba udělat krok dopředu i s nejistotou. A jak s nadhledem dodává manažerka vzdělávání a rozvoje Silvie Kodymová, pomáhá i jednoduché připomenutí: „Nestahuj kalhoty… brod je ještě daleko. Takže jdu do toho! A většinou to nakonec dopadne lépe, než jsem čekala.“
4) Pochybnosti neznamenají, že na to nemáte
Pocit „nejsem dost dobrá“ mívají často právě schopní lidé. Rozdíl nebývá v tom, kdo pochybuje, ale kdo si nenechá pochybnostmi diktovat svá rozhodnutí. „Jsem na sebe poměrně náročná a pomáhá mi, že můj pocit je jen můj. Většina lidí totiž vůbec nic nepozná,“ vystihuje své pocity s nadhledem manažerka odměňování a HR procesů Lucie Ptáková s tím, že vnitřní nejistota bývá často mnohem silnější v naší hlavě než v očích okolí.
5) Být vidět neznamená se chlubit
Kariéra se většinou neposouvá sama od sebe. Má smysl mluvit o tom, na čem pracujete, co se povedlo a jaký to má dopad. Ne kvůli egu, ale proto, aby dobrá práce nezůstala schovaná. „Raději pracuji, než abych o práci jen mluvila. Na druhou stranu si uvědomuji, že je důležité výsledky sdílet. A to nejen kvůli sobě, ale i kvůli týmu a lidem, kteří za projekty stojí,“ přiznává Veronika Zachariášová a dodává: „Důležité ale je, aby za tím vždycky stála skutečná práce, nejen to, jak o ní mluvíme.“ Self-promo tak nemusí být o tlačení se dopředu za každou cenu. Může to být přirozený způsob, jak ukázat výsledky, inspirovat ostatní a dát práci, za kterou stojíte, odpovídající váhu. A jak připomíná i Vlasta Miškaničová, která je v O2 zodpovědná za stabilitu a kvalitu technologických služeb, velký smysl má vytvářet vazby a být v kontaktu s lidmi napříč firmou, protože právě díky tomu ostatní vědí, s čím jim můžete pomoct a co vaše práce přináší.
MDŽ je dobrou příležitostí připomenout si, že ženy v O2 nejsou jen součástí technologického prostředí, ale jednou z jeho důležitých hybných sil. Jejich práce je vidět v každodenním fungování týmů, v projektech, v rozhodnutích i ve výsledcích. A možná právě proto stojí za to říct nahlas ještě jednu věc: dobrá práce by neměla zůstávat za zavřenými dveřmi. Sdílejte projekt, který se povedl. Popište zkušenost, která vás něco naučila. Přihlaste se k výsledkům, za nimiž stojíte. A ukažte i dalším ženám, že technologický svět není prostor pro vyvolené, ale místo, kde rozhodují schopnosti, odvaha a chuť učit se.
