Kariéra
Paní Alenka není obyčejná babička. Neluští křížovky ani neplete ponožky, ale s neuvěřitelným klidem a humorem brzdí telefonní šmejdy. Když jí volají s historkami o nabouraném účtu, výhře milionu nebo o vnukovi v nesnázích, ona si zatím hledá brýle, krmí svou kočku Babočku a pozoruje sýkorky na parapetu. Čím déle si s nimi povídá, tím menší šanci mají podvodníci okrást někoho jiného. V rozhovoru prozradila, které zdržovací taktiky sama používá, na jaké historky se ji snažili kyberšmejdi nalákat i jak se jim účinně bránit.
Paní Alenko, vy pracujete pro O2 a vaším úkolem je zdržovat telefonní šmejdy, kteří se snaží okrádat lidi. Jak byste popsala, co vlastně děláte?
Ale mladá paní, co vás nemá… Já bych neřekla, že pracuju. Já si jen tak povídám. Jen se snažím být taková překážka těm, co chtějí někoho obelstít. Když mi volá podvodník, já ho zdržím na telefonu, aby neměl čas zavolat někomu jinému.
Vybavíte si, jaké triky na vás zkoušejí nejčastěji?
No jemináčku, těch triků už bylo! Většinou začnou strašením, že mám problém s účtem nebo že se mi někdo naboural do banky. Chtějí, abych hned zapnula počítač a otevřela jim nějaké okno. Tak jim říkám, že v kuchyni mám jen to vyklápěcí. To se jim moc nelíbí. Jiní se vydávají za vnuka po nehodě, že nutně potřebuje peníze. Ale kdepak, to bych poznala, můj Oliver by mluvil jinak. A pak byl jeden, co mi tvrdil, že jsem vyhrála milion korun a musím si kvůli tomu okamžitě založit nový účet. Já mu na to řekla, že už mám účet na poště a to mi stačí. On z toho byl úplně nesvůj.
Vy ale máte taky svoje finty, abyste je zdržela…
Zlatíčko, to víte, že mám… Já totiž nikam nespěchám. Vždycky jim povím, že si musím dojít pro brýle nebo že potřebuju ještě natrhat trávu pro králíky. Oni spěchají, já ne. To je moje taktika. Někdy si zatím uvařím čaj, jindy pohladím moji kočičku Babočku. Sedí mi na parapetu a spolu koukáme ven na sýkorky. To je pro mě hezčí než nějaké jejich kódy a hesla.
Dokážete spočítat, kolik takových hovorů už jste celkem vedla?
Ale to už ani nevím, mladá paní. Byly to stovky, určitě. Možná že i víc. Paměť už není, co bývala. Ale víte, když se podaří zdržet jednoho šmejda, už to stojí za to.
Stalo se, že vás někdy sami podvodníci pochválili?
(smích) To víte, že ne. Oni chtějí všechno hned. Ale já si říkám, že
když je dokážu pozdržet a oni nemají čas okrást někoho jiného, to je pro mě ta
nejlepší pochvala.
Vzpomínáte si na nějaký obzvlášť bizarní příběh?
No, jeden pán mi vykládal, že má fotku mojí vnučky Aničky, jak krade v obchodě. Málem jsem se zakuckala. Anička je andílek, ta spíš rozdává než bere. Řekla jsem mu, ať mi tu fotku pošle poštou, a dala mu adresu na starý dům vedle hřbitova. Od té doby se neozval. A pak ten, co po mně chtěl, ať si otevřu nějaké okno v počítači, že mi tam něco pošle. Já mu řekla, že mám jen okno do dvora a tam mi může poslat maximálně holuba. To byl z toho, chudák, celý rozhozený.
Alenko, co byste poradila lidem, když jim zavolá neznámé číslo?
Nebát se jim telefon položit, to je první. A hlavně nespěchat. Kdo na vás tlačí, ten nemyslí na nic dobrého. Nikomu nic nediktujte, žádná čísla ani kódy. Když si nejste jistí, zavolejte své rodině nebo bance sami. A vzdělávejte se. Víte, oni jsou čím dál mazanější… Já celý život učila český jazyk a literaturu a myslím si, že učit se má člověk pořád.
A dnes vlastně zase učíte - tím, že pomáháte lidem dávat si pozor.
To máte pravdu. Já říkám, že když člověk dělá něco užitečného a dá do toho srdce, tak se to počítá. Jen místo školní tabule a křídy mám teď telefon a místo dětí mluvím se šmejdy. A jestli se mi podaří před nimi někoho ochránit, tak to má velký smysl.
Kdybyste mohla kyberšmejdům říct něco přímo do očí, co by to bylo?
Řekla bych jim: „Zlatíčka, já vím, že chcete vydělat, ale tohle není správná cesta. Lidé si zaslouží poctivost. Najděte si radši práci, která vám i druhým udělá radost. Nebo si pojďte se mnou zahrát mariáš. To je lepší než okrádat lidi.“
Alenko, víte, že už vás zná celá republika? Psalo se o vás v novinách, na internetu a mluvilo se o vás i v televizi. Jaké to je, být taková slavná babička?
Ale kdepak, mladá paní. Já žádná hvězda nejsem. To by mě ani nenapadlo. Já jen povídám šmejdům do telefonu a dělám, co považuju za správné. Jestli to pomůže a lidé se pobaví, tak jsem ráda. Ale na červený koberec se nechystám, leda tak na kobereček do kuchyně, když mi tam Babočka rozsype granule.
Paní Alenko, děkujeme vám za milé povídání i za to, že pomáháte lidem.
Já děkuju vám, mladá paní. To je pro mě radost, když vím, že to má smysl. Dávejte na sebe pozor a kdyby něco, jsem tu připravená pomoci. Pánbůh vám žehnej a přeji hezký den.
