Tento článek píšu ve zvláštním
období. Všichni tomu říkají advent. Já tomu říkám závěr semestru. Hodně
zvláštní, téměř kouzelné období, kdy finišujete a opravujete všechny projekty,
píšete zápočty a do třetice všeho dobrého (i zlého?!) předtermíny. A letos
svatou trojici rozšířilo ještě něco. Stáž v O2. Osobně jsem na tom
tak, že i když toho mám víc, cítím se líp. Možná za to může nedostatek spánku a
hladina stresových hormonů na maximu? Do práce se každopádně vždycky těším. Povedlo
se mi dosáhnout pro mě ideálního stavu, kdy se cítím v každodenních aktivitách
jistě, ale i přesto se pokaždé naučím něco nového.
Jak jsem se do O2 dostala? Úplně normálně. Žádné stresy. Na inzerát nabízející stáž v O2 jsem narazila den po bakalářských státnicích, kdy jsem právě začínala přemýšlela nad tím, co se mnou bude dál. Všechno vypadalo v pohodě, tak jsem poslala životopis. Pohovor, welcome day, první dny a týdny, první školení… všechno na sebe příjemně a logicky navazovalo. Upřímně, jsem celou dobu čekala, kdy přijde nějaký průser, kdy se něco pokazí. Okamžiky, kdy si budu muset říct: "Jo, tak i když říkají, že je to tady skoro ideální, tak není."… No, a ono to do dnešního dne nepřišlo.
Pokud bych se měla rozhodovat znova, jestli O2, konkrétně jejich Internship program, rozhodně odpovídám ano, a ještě jednou ano. Internship v O2 má proti klasickým brigádám výhodu v tom, že jde o rozvojový program. Což znamená, že nejen přičichnete k práci, která vás baví nebo souvisí se školou, ale hlavně dostanete příležitost zúčastnit se skvělých školení z různých oblastí. Nebo nakouknout pod pokličku zajímavým projektům, ke kterým jen tak někdo z řad běžných zaměstnanců nemá přístup. Prostě se mi líbí, že stážisti nejsou pro tuhle firmu podržtašky, a že je aktivně a smysluplně zapojuje do každodenního chodu.
A co ještě? Samozřejmě, že všechno
záleží i na lidech. V téhle firmě platí, že když se vám něco nezdá,
nelíbí, něco nevíte, nebo máte pocit, že nestíháte, řekněte to. Moje zkušenost
je ta, že všichni v O2 jsou otevření dialogu, novým nápadům nebo
myšlenkám. Rozhodně tu neplatí zažitá klišé o velké korporaci. Žádní novodobí
otrokáři se nekonají. Cílem je udržovat kontakt s novou generací, vybrat
si z ní to nejlepší a vychovat si díky tomu nové zaměstnance s doslova
„modrou“ krví.