Kariéra
Před patnácti lety nastoupila na prodejnu O2 v Mostě. Z brigádnice, která kombinovala práci se studiem, se časem vypracovala na vedoucí prodejny. Nyní se po mateřské dovolené věnuje náboru nových zaměstnanců, především na obchodní pozice. Co ji na práci na prodejně nejvíc bavilo a co bylo nejtěžší? A v čem se jí zkušenosti hodí při současné práci?
Ilono, jak dlouho pracuješ v O2?
Moje kariéra v O2 začala před 15 lety v O2 prodejně v mosteckém Kauflandu, kde tehdy během prázdnin hledali brigádníky. Donesla jsem tam životopis, absolvovala pohovor a přijali mě. V té době jsem studovala vyšší odbornou školu, takže jsem dva roky pracovala na zkrácený úvazek souběžně se školou. Prošla jsem školeními, a protože tehdy bylo víc kolegů dlouhodobě nemocných, najela jsem do toho naplno a postupně dělala plnohodnotného konzultanta.
Nastoupila jsem na vysokou školu, ale už jenom dálkově, takže jsem mohla přejít na hlavní pracovní poměr do druhé prodejny v Mostě. Na té jsem začínala jako specialista, poté jsem byla zástupce vedoucího a časem jsem se vypracovala na vedoucí. Začínali jsme s menším týmem a pomalu jsme rostli. Pak se mi naskytla možnost vést nově otevřenou prodejnu v Teplicích. To byla pro mě výzva – nový region, nová prodejna, možnost něco měnit. To mě lákalo. Jako manažerka jsem tam strávila dva roky až do mého nástupu na mateřskou dovolenou.
Když si tenkrát nastupovala na letní brigádu na prodejnu, napadlo tě, že v O2 budeš pracovat tak dlouho?
Celý život mám SIM kartu od O2, takže když se tenkrát naskytla příležitost, tak jsem to zkusila, u konkurence by mě to asi nenapadlo. Práce mě chytla hned od začátku, bavil mě kontakt se zákazníky, které jsme tehdy jako brigádníci vítali na prodejnách a obcházeli je, když čekali ve frontách. Viděla jsem, že si na prodejně člověk může vydělat zajímavé peníze a k nim řadu benefitů, což jinde v mém okolí nebylo. Mám vystudovanou vysokou školu zaměřenou na sociální práci a andragogiku a řada mých spolužaček měla pak třeba poloviční plat než já.
Co tě na práci na prodejně nejvíc bavilo a co bylo naopak nejtěžší?
Na prvním místě byly a jsou určitě lidé. Dodnes jsem v kontaktu se spoustou kolegyň a kolegů, které jsem v O2 za ty roky potkala. Většina z nich už dneska nepracuje na prodejnách – jsou z nich třeba regionální manažeři nebo se přesunuli na pražskou centrálu. Toho si na té práci vážím nejvíc, že jsem díky ní potkala spoustu přátel, nebála bych se říct druhou rodinu.
I po patnácti letech v O2 chodím do práce každý den ráda. Vždycky to tak bylo, i když ne každý den byl růžový. Jsme přece jenom firma zaměřená na výsledky. Práce na prodejně není o tom, že tam celý den sedím, koukám na lidi a čekám, kdo si co přijde koupit. Je to také o plnění prodejních cílů, a to se ne vždycky daří na 100 %. Ale vždycky jsem si říkala, že po horších dnech přijdou zase ty lepší.
Zmiňovalas, že prodejnu v Teplicích si vedla až do nástupu na mateřskou. Kam ses vrátila po ní?
Když mi po zhruba dvou letech končila mateřská, nebylo zrovna volné místo vedoucího na žádné prodejně u nás v regionu. Ale protože mě kolegové po několika letech, co jsem v O2 strávila, dobře znali a věděli, co umím, nabídli mi místo v náboru. A jak už jsem zmiňovala, jsem člověk, co má rád změny a výzvy, a tak jsem se rozhodla to zkusit. O2 jsem měla ráda jako firmu i zaměstnavatele, nedokážu si představit, že bych nastoupila jinam. Nábor byl pro mě úplně nový svět, bylo zajímavé poznávat firmu i z této druhé stránky. Teď se mu věnuju už čtvrtým rokem a stejně jako dříve na prodejnách mám možnosti se kariérně posouvat. Už jsem senior v náboru, mám na starosti i menší tým. V současné době hledáme obchodní zástupce. Jsem v kontaktu s řadou bývalých kolegů, kteří se z prodejen vypracovali třeba na obchodní zástupce nebo regionální manažery.
Pomáhá ti při současné práci v náboru předchozí zkušenost z prodejen?
Musím říct, že je to hodně velké plus a přidaná hodnota. Protože ať je kandidát juniorní, nebo už má nějaké zkušenosti, dokážu mu odpovědět na jakoukoli otázku. Je to díky tomu, že znám fungování prodejen z praxe, navíc jsem dál v kontaktu s manažery i obchodními zástupci, takže vím, kam se ta práce posouvá. A to mi v náboru pomáhá nejvíc. Uchazeči nám pak navíc víc věří. V týmu je nás vlastně většina, která do náboru přišla třeba z prodejen nebo zákaznických center.
Jsou chvíle, kdy tě to táhne zpátky k práci na prodejně?
Když mi končila mateřská, bylo mi opravdu líto, že v té době nebyla možnost vrátit se na prodejnu, protože mě to tam pořád táhlo. Po pár měsících se sice několik příležitostí objevilo, ale už jsem nechtěla couvat z domluvy, že to zkusím v náboru. Navíc musím říct, že co se týká skloubení s péčí o male dítě, bylo to určitě jednoduší než vedení prodejny. Tím nechci říct, že do té práce nedávám tolik jako dřív, ale vedení prodejny s několika konzultanty, kterému jsem se věnovala před mateřskou, na mě kladlo větší nároky – pro kolegy jsem byla třeba nepřetržitě na telefonu. Takže nějakou dobu jsem návrat na prodejnu zvažovala, ale nakonec jsem se našla i v náboru, který mě také baví a jsem v něm úspěšná.
Co je podle tebe nejdůležitější, když člověk práci na prodejně zvažuje?
Odhodlání. Spousta znalostí a dovedností se dá získat na různých školeních a během praxe, ale nejdůležitější je přístup. Uchazeč musí přijít s nějakým osobním přesvědčením, ambicí něco dokázat a motivací, což můžou být třeba vydělané peníze. Důležité je mít tu práci rád a souznít s firmou. My tomu říkáme tak, že máme modré oči. Díky tomu a díky kolegům jsem tady i po 15 letech spokojená.
