Kariéra
Práce v O2 je nejen o technologiích, ale hlavně o lidech, komunikaci a neustálém posouvání hranic. Ať už jste začátečník, nebo zkušený odborník, O2 vám poskytne prostor růst a přinášet nové nápady. Své o tom ví i Milan Hozda, který řídí tým lidí spravujících firemní databáze.
Milane, mohl byste nám trochu přiblížit, co vás přivedlo do světa IT a proč jste se rozhodl spojit svou kariéru s O2?
Do světa IT jsem pronikl už v polovině osmdesátých let minulého století, když jsem zjistil, že hry na počítači můžu nejen hrát, ale i sám programovat. Od té doby už počítače byly hlavní osou mého života a na Fakultě aplikovaných věd v Plzni jsem se poprvé dostal k internetu. V roce 1993 nás bylo jen pár, kdo s internetem uměl – a tak o nás hned měly zájem technologické firmy. Dlouho jsem práci v Českém Telecomu (předchůdce O2) odmítal, protože u veřejnosti panoval názor, že polostátní moloch spíš rozvoj internetu v zemi brzdí. Nakonec mi došlo, že jestli se má něco změnit, tak nejlépe zevnitř. Ve firmě se nás na přelomu století objevila velká skupina mladých a nadšených a změna sice chvíli trvala, ale stojí za to. Dnes je O2 technologickým leaderem a špičkou v oboru.
Jaká byla tehdy největší výzva?
Pamatuju si, jak se v roce 2001 tahala data na starých Nokiích rychlostí 9,6 kbit/s. Ano, žádné megabajty nebo giga, jaké máme dnes. Měl jsem na starosti mailové servery s více než milionem schránek a každý týden jsme naráželi na něco nového, neznámého. Bylo to velmi dobrodružné, ale zároveň fascinující období. Tou největší výzvou bylo přesvědčit management, že internet není hračka pro mladé, ale budoucnost světa. A že už by se nemělo investovat do telefonních budek, ale právě do internetu. Tehdy nás bylo asi 110, říkali jsme si InternetOnLine a přesvědčovali jsme o významu internetu zbylých 25 tisíc zaměstnanců, kteří cítili jistotu v těch telefonních budkách a pevném telefonu.
Dnes vedete databázový tým. Jak vypadá váš běžný pracovní den?
Databáze jsou pro mnohé možná nudnou směsí čísel a údajů, ale pro mě jsou nekonečným zdrojem informací. Na základě četnosti transakcí, toho, jak se data mění, geografických parametrů, můžeme v reálném čase sledovat třeba dopady marketingových kampaní, detekovat kybernetické útoky nebo odhadovat, co se děje ve světě. Z dat se dá i dopředu predikovat válka, jak dopadnou volby anebo přicházející ekonomická krize. Moje práce ale není jen o datech, je to hlavně o lidech. Vedení týmu není na rozdíl od dat exaktní, ale je i o emocích, je pestré a inspirativní a každý den přináší něco nového. Nerozlišuji pracovní a nepracovní dny. Data přibývají každou vteřinu a databáze musí fungovat nonstop. Moji lidé vstávají v noci a řeší různé incidenty kdykoliv je potřeba. Protože firma musí obchodovat hlavně v pracovní dny, technologické manévry nad databázemi my sami děláme hlavně v noci nebo o víkendech, abychom nekomplikovali život ostatním. Měřítkem kvality naší práce je paradoxně naše neviditelnost. Mnoho lidí v O2 si myslí, že věci, o které se staráme, fungují samy – a tak je to správně. Kdyby se o záležitostech infrastrukturního podpalubí hovořilo často, bude to hlavně proto, že něco je špatně.
Vzpomínáte si na nějakou vtipnou situaci z práce?
Takových historek je spousta! Třeba když
za mnou přišli finanční analytici s tabulkami a chtěli, abych vypnul DNS
servery, protože "nejsou ziskové". Vysvětlit jim, že DNS umožňuje
dostat se k webovým serverům pomocí názvu, který je pro člověka
zapamatovatelný, zatímco bez DNS by si lidé museli pamatovat miliony číselných
adres, byla celkem zábava. Oni chtěli zrušit z jejich pohledu neekonomickou
věc, dělali svoji práci. Nakonec jsme našli společnou řeč a já si uvědomil, jak
důležitá je správná komunikace mezi techniky a zbytkem firmy. Tady stačilo označit DNS jako nezbytnou
infrastrukturu a neevidovat to mezi službami. Ať už se bavíme o DNS nebo o
čemkoliv jiném, musíme chápat, že ostatní nemusí detailně znát, co a proč děláme,
ale rozhodnutí je dobré dělat až po vzájemném porozumění. Naslouchat a
porozumět je základem dobrého rozhodnutí. Ne každá firma má takové štěstí jako
my, že vrcholový management je v tomhle vzorem.
Technologie se vyvíjejí velmi rychle. Jak s nimi držíte krok?
Ono je to jinak. Držet krok s technologiemi mohou jejich uživatelé. My technologie budujeme a provozujeme. Nemůžeme s nimi jenom držet krok, technologie jsou nedílnou součástí našeho života. Podstatné je vybrat technologie, které jsou ty správné. Svět O2 je takový, že někdy přijdeme s úplně novou věcí a konkurence nás pak dlouho dohání. Jindy se nadchneme pro věc, která má jepičí život, a rychle musíme najít jinou cestu. Jen v našem útvaru provozujeme více než 600 obrovských databází a tisíce malých. Pro každý typ aplikace se hodí jiná technologie, takže tu máme všechno, co si databázový administrátor dovede představit. Od HA clusterů od Oracle, přes Microsoft databáze v cloudu, Exadatu - až po různá řešení na Linuxech. Ohromné portfolio technologií není snadné provozovat, protože musíte mít dostatek špičkově edukovaných specialistů, také ale to není levné z pohledu nákladů. A tak neustále něco zjednodušujeme a předěláváme, abychom snižovali náklady, nikoliv očekávanou kvalitu. Dospěli jsme k vlastním unikátním technologiím, které jinde nenajdete - kdo se může pochlubit databázovými clustery, které se jmenují tříhlavá saň a sedmihlavý drak? Fantazie ani humor našim lidem nechybí. Když dám inzerát, že hledám ošetřovatele pro sedmihlavého draka, nejsem si jist, jestli se neozve spíš psychiatrie, než experti na databáze. Teď je hitem AI. Hodně lidí rezignovalo na edukaci, protože AI všechno vyřeší za ně. Lidstvo by ale nemělo zhloupnout z lenosti, jinak se už dál neposuneme. V týmu nechci lidi, kteří jsou jen uživatelé AI, ale chci experty, kteří dokážou novinky implementovat a rozvíjet.
Jaké je to být v O2 už téměř 25 let? Jak vás to změnilo?
Stále mě naplňuje přemýšlet, co můžeme vylepšit. V tomhle jsem se nezměnil a každou možnost něco předělat a zefektivnit vítám i jako příležitost sám sebe posunout dopředu. V O2 je ohromné množství technologií a procesů, tím pádem se tu člověk nemůže nudit nebo vyhořet. Když jsem internet začal vnímat jako komoditu podobnou elektřině nebo vodě, přeskočil jsem k databázím, které jsou pro mě momentálně zábavnější. Fascinuje mě i problematika bezpečnosti na síti, v kontextu polarizace současného světa je to téma budoucnosti. Snažím se měnit O2 a O2 zase mění mě, je to taková symbióza, která je základem pro naplňování cílů firemních i osobních. A největší změna – jako mladý jsem běžel dopředu a málo naslouchal těm zkušenějším. Někdy jsem utekl a musel přesvědčovat ostatní, ať jdou za mnou, jindy jsem si natloukl nos. Teď vnímám kvalitní komunikaci jako nejefektivnější nástroj, který nás takovýchto excesů ušetří.
A co váš osobní život? Jaký je váš protipól k práci?
Jsem ajťák celým svým srdcem a rodina mě nejčastěji najde u počítače. Když zrovna nepracuji, sedím u 40 let starého počítače ZX-Spectrum a doplňuji sbírku starých her a časopisů z minulého století. A abych se občas pohnul, vydávám se i s rodinou na různé expedice po světě. Za polární kruh, do Afriky a tak. Mám rád náročné cíle, takže zkouším procestovat celý svět a zatím jsem zvládl asi 75 zemí, teď jsem se vrátil z Uzbekistánu.
Co byste vzkázal lidem, kteří přemýšlejí o kariéře v O2?
V O2 máte šanci měnit svět, učit se nové
věci a být součástí dynamického prostředí. Pokud o tohle stojíte, nikdy se tu
nebudete nudit. A jestli se vám na službách O2 něco nelíbí, dává smysl přijít a
zkusit nás naučit, jak to dělat lépe. Tohle chce odvahu, ale výsledek stojí za
to.
