Kariéra
Na podzim to budou tři roky, co se vrátil do O2, kde před více než dekádou začínal jako kontraktor připravující datové analýzy. Po letech strávených v bankovním sektoru se rozhodl pro návrat do prostředí, které mu kdysi přirostlo k srdci. Co ho na práci v O2 baví, jaké výzvy přináší jeho současný projekt Unity i jaké neobvyklé zálibě se věnuje ve volném čase nám prozradil Solution Architect Petr Filip.
Na podzim to budou tři roky, co jsi nastoupil do O2. Co tě sem přivedlo?
Asi před 12 lety jsem v O2 pracoval jako kontraktor a tehdy tu panovala příjemná atmosféra a líbilo se mi tu. Další roky jsem pak strávil v bankovním sektoru a když jsem se na podzim 2021 porozhlížel po novém zaměstnání, narazil jsem na kariérní web O2, kde se firma prezentovala jako technologický lídr v oboru. To se mi líbilo. Chtěl jsem toho být součástí a něco nového se naučit, což se mi zatím plní.
Aktuálně pracuješ na projektu Unity – věrnostním programu, který přináší výhody našim zákazníkům, kteří jsou zároveň i klienty Air Bank. Jaká byla role tvého týmu v době, kdy se program chystal?
Docela zásadní. Poté, co kolegové z byznysu přišli se zadáním a analytici připravili rozpad na jednotlivé požadavky, jsme dostali štafetový kolík my na architektuře. Naším úkolem je vždycky namyslet celý ekosystém tak, aby správně fungoval. Musíme vědět, kam se mají ukládat která data, kam si pro ně ten který systém sahá i kde se mají zpracovávat reporty. S tím nám pomáhají systémoví analytici a v případě Unity bych rád vyzdvihl hlavně zkušené kolegy z integrace.
To nejdůležitější hned v počáteční fázi ale je, aby se navrhlo takové řešení, které bude dostatečně robustní a uspokojí nejen všechny byznysové požadavky, ale zvládne i velký nápor zákazníků. K tomu dochází typicky v den, kdy se vyplácí cashback a všichni si to chodí kontrolovat do Moje O2.
V případě Unity se musí potkat dvě zákaznické báze – ta naše a ta bankovní. Jak a kde se to děje?
To je super otázka! Odpovědi na ni jsme hledali vlastně hned na začátku celého procesu přípravy Unity. Možností, jak tohle provést, bylo více. Nakonec se nám jako nejvhodnější jevilo takové řešení, kdy vznikl samostatný systém Unity, ve kterém se potkávají data od obou firem. Museli jsme ale vyřešit problém s konzistencí zákaznických dat a dostupností primárních systémů partnerských firem. Systém potřebuje rozpoznat, že Franta Omáčka od nás je ten stejný Franta Omáčka, který má zároveň účet v Air Bank. Pro správné spárování zákazníků jsme proto vymysleli takový algoritmus, který pracuje s různými identifikátory, a zároveň je natolik chytrý, že dokáže částečně vyřešit i chybu vzniklou lidským faktorem. To když se třeba zaměstnanec na pobočce přepíše a do systému zanese špatně jméno.
Řešili jste během celého procesu přípravy Unity nějaké velké technické výzvy?
Ty největší se určitě
týkaly už zmíněného propojení obou databází a případné nedostupnosti systémů. Celý
začátek byl vlastně hrozně technický. Spolu s kolegy z Air Bank jsme
měli schůzky skoro každý den a dumali, jak vše vyřešit. Ne vždy jsme si úplně
rozuměli, takže jsme museli i sladit terminologii, aby obě strany chápaly
správně, co se po nich chce. A když už jsme konečně přišli s tím, jak by
mohlo takové řešení vypadat, přišel další kámen úrazu. Nechali jsme si nacenit
pracnost. A vyšlo nám, že bychom byli schopni plnohodnotné řešení spustit
nejdříve za rok, což bylo pozdě. Vrátili jsme se proto k rýsovacím prknům,
roztřídili byznysové požadavky jen na ty nejnutnější a začali vymýšlet zjednodušené
řešení. To jsme nakonec doručili za
necelé 4 měsíce.
Dokážeš říct, co tě na tvé práci nejvíc baví a proč ráno přicházíš do kanceláře?
Já osobně mám rád týmovou práci a baví mě, když nám pod rukama vzniká něco, co je užitečné a dává smysl. Zrovna Unity je toho krásným příkladem! Náš zákazník získává benefit ve formě cashbacku nebo voucheru na nějaký produkt nebo službu. Partnerské firmy si díky nám rozšíří portfolio svých zákazníků a celý projekt také přináší zajímavou práci nám zaměstnancům. Dalo by se říct, že poskytuje tedy užitek všem zúčastněným.
O ajťácích všeobecně panuje spousta mýtů a stereotypů. Setkáváš se s nimi a máš potřebu je vyvracet?
Řekl bych, že práce v IT ve mně zanechala potřebu být hodně strukturovaný a mít vždy kompletní zadání, kterého mám tendenci se držet, abych neudělal něco špatně. Ale jsem rád, když můžu zaklapnout počítač a svět IT opustit. Mám dvě malé děti, které „žerou“ poměrně hodně volného času. Taky rád cestuju a jezdím na motorce, takže úplný nerd snad nejsem.
Když byly děti malé, napadlo mě, že bych jim mohl zkusit upéct marcipánový dort. A začalo mě to dost bavit. Když teď potřebuju opravdu vypnout, zavřu se párkrát do roka na 12 hodin do kuchyně a peču. Podle návodů z internetu mi to jde, ale občas to dá pořádně zabrat. Třeba když si děti vymyslí Tlapkovou patrolu a jenom modelování figurek Chase a Skye tě zaměstná na několik hodin...
