Kariéra
Druhá štace v O2. O tom, proč z firmy před lety odešel, co ho přivedlo zpět i jak probíhá vývoj nového produktu, než se dostane na trh ke koncovým zákazníkům, jsme si povídali s aktuálním šéfem hardwarového týmu Tomášem Kohoutem.
Tomáši, jak dlouho pracuješ v O2?
Já jsem v O2 v tuhle chvíli vlastně podruhé. První turnus, jak tomu sám říkám, jsem měl mezi lety 2015 a 2017. Podruhé jsem do firmy nastoupil na začátku roku 2021, takže dohromady jsem tu už strávil více než 5 let.
Vzpomeneš si, co tě do O2 přivedlo poprvé?
Vždycky mě hodně bavil síťový byznys a chtěl jsem mu trochu víc nakouknout pod pokličku. Do té doby jsem se tomu věnoval spíš okrajově, podomácku. Šance nastoupit do O2 přišla v roce 2015, kdy se tu kompletně obměňoval hardwarový tým. Mým úkolem bylo připravit koncept toho, jak by mohl hardware v O2 fungovat do budoucna.
Říká se, že dvakrát nevstoupíš do jedné řeky. Proč ses do firmy vrátil?
Já bych spíš začal tím, proč jsem odešel, protože to vlastně vysvětlí, jak jsem se tu znovu objevil. Během mého rok a půl dlouhého působení jsem si na sebe nabral opravdu hodně aktivit. V tu dobu jsme odstartovali kompletní vývoj prvního Smart Boxu, prémiového modemu, který jsme si designovali sami od A do Z, což byla pro nás tehdy úplně nová, zatím neprošlapaná cesta. Kromě toho jsme paralelně vyvíjeli eKasu - vlastní zařízení podporující EET – a měli připravit novou strategii pro hardware určený pro pevný internet a O2 TV tak, aby začal být rentabilní. A aby toho nebylo málo, bylo ještě potřeba nastartovat byznys kolem příslušenství k mobilům, které jsme měli v plánu začít prodávat pod vlastní značkou.
Musím přiznat, že se toho sešlo hodně a prostě jsem si v jeden moment řekl, že to asi už nedám dál. Že je na mě korporát možná moc a šel zkusit pracovat jinam. Zůstával jsem ale věrný PPF, protože jsem se pořád pohyboval ve firmách, které vlastnila nebo vlastní tato skupina. Mezitím jsem trochu prozřel, vyzrál a uvědomil si, že O2 vlastně není klasický korporát a že práce, kterou jsem tady dělal – tedy proces vývoje produktů – pro mě byla hodně zajímavá a dost mě bavila. Shodou okolností se mi v té době ozval tehdejší ředitel pro prodej mobilních telefonů a dalších zařízení s tím, že potřebuje člověka na nově vznikající pozici, a během měsíce jsem byl zpátky.
Během dalšího působení ses podílel třeba na vývoji druhé generace O2 Smart Boxu, dostal na trh bezdrátová sluchátka O2 Pods, která před třemi lety hodně zamávala předvánočním trhem, a naposledy představil letní novinku – O2 tag. Na kterou z věcí, na nichž jsi v O2 pracoval, jsi nejvíc pyšný?
Úplně nejvíc mě určitě bavila práce na obou O2 Smart Boxech a pak také na něčem, co teprve chystáme a zatím o tom nemůžeme mluvit. Obecně mě totiž nejvíc těší právě síťové věci. S příslušenstvím, ať už se bavíme o sluchátkách nebo lokalizačních čipech O2 tags, se ale taky nenudíme. Jsme vlastně celosvětově první operátor, který si nechal nějaké vlastní zařízení certifikovat přímo od společnosti Apple a je s ním připojen do jejich sítě. Za mě osobně je tohle příklad úžasné spolupráce. A sluchátka O2 Pods – to byl ohromný boom! Tam tenkrát vůbec nikdo nečekal, že by mohla být tak extrémně úspěšná. Navíc dva roky po sobě!
Dokážeš popsat, jak dlouho trvá celý proces vývoje vlastního hardwaru? Tedy od prvotní myšlenky až do chvíle, kdy se zařízení uvede na trh?
Reálně se bavíme o období cirka půl roku až 12 měsíců,
a to podle toho, kolik práce na tom je, jestli to podléhá nějaké certifikaci,
případně jestli zařízení certifikuje nějaká velká společnost. Ty si totiž hodně
hlídají a chrání nejen své know-how, ale hlavně striktně dohlíží na to, aby technické
specifikace nového produktu odpovídaly všem jejich standardům. Důležitá je i
doprava. Trvá zhruba jeden kvartál, než do Česka lodí z Asie něco
dostaneme. Pokud se nám povede něco vyvinout a dostat na český trh za půl roku,
je to už extrémní zápřah, cestou se nesmí nic pokazit a všechno zboží musí dorazit
tak, jak má.
Covid, ekonomická krize nebo třeba nedostatek čipů významně zamávaly s celým hardwarovým trhem po celém světě. Jak se ti pracuje v odvětví, kde je nutné plánovat na roky dopředu, a zároveň na něj působí tolik faktorů, které nejde objektivně ovlivnit?
Je to samozřejmě velký tlak. V průběhu covidu byl ten stres ale opravdu extrémní, protože se nedalo věřit takřka ničemu ani nikomu. Každý týden se stala úplně jiná věc, nikdo nevěděl, co přijde dál. Vždycky se nám ale nějakým způsobem podařilo zboží zajistit, i když jsme občas byli opravdu na hraně. Celé dodavatelské vazby se rozbily, přestalo se vyrábět, lidi přestali komunikovat…
Já mám v tomhle ale možná trochu výhodu. Za ta léta, co spolupracuji s výrobci z Asie, jsem si vypěstoval návyk, že do práce chodím hodně brzy ráno, a to mají Asiati rádi, protože to rozhodně není běžné u jiných evropských odběratelů. Ti většinou začínají fungovat o nějaké tři až čtyři hodiny později. Já jsem díky mému časnému vstávání schopný odchytit ve fabrikách jak techniky, tak prodejce, případně i top management. Díky tomu se nám většinou daří všechno vyřešit rychle, online, aniž by bylo potřeba čekat na potvrzení nebo reakci dalších lidí. Právě osobní kontakt je při spolupráci s Asií nejdůležitější. Pokud tam nikoho neznáte, tak pro vás nikdo nic navíc neudělá a určitě vám nepomůže se zakázkou nebo nepopožene expedici.
Před pár týdny jsme uvedli na trh lokalizační čip O2 tag. Jak dlouho jste vyšívali konkrétně na tomhle projektu?
První várku lokalizačních čipů jsme si do Česka přivezli už na Vánoce 2023 s tím, že si jen zkusíme otestovat trh. Nakonec jsme je všechny rozdali mezi obchodní partnery a sbírali zpětnou vazbu, která byla v 99 % pozitivní. Tak jsme si následně řekli, že tohle by mohla být naše další příležitost, kde si ukousnout kus trhu, o kterém vlastně nikdo moc neví, jak je velký. Na první, vánoční várce, jsme loni pracovali cca 9 měsíců.
O2 tag si lidé běžně pořizují jako klíčenku nebo třeba na hlídání cestovního zavazadla. Máš ty sám nějaký speciální tip, jak O2 tag doma využít?
Myslím, že extrémní výhodu má člověk, který vlastní 3D tiskárnu. Tím, že podobná zařízení existují celosvětově, dělá i spousta lidí nejrůznější designy věcí, kam lze čip umístit nebo upevnit. Já jsem třeba náruživý cyklista, takže jsem si O2 tagy dal na všechna svoje kola, a to tak, aby je člověk nebyl schopný najít. A k tomu samozřejmě pomůže právě 3D tiskárna, díky které se dá čip na kolo schovat tak, že případný zloděj na první dobrou nevidí, že je na něm umístěné sledovací zařízení.
Jinak běžně mám O2 tag na klíčích, protože je prostě vždycky
doma odhodím někam do kouta a zapomenu kam. Hodně taky testuju právě tu 3D
tiskárnu. Kolikrát se dají najít takové příklady použití, které by mě ani
nenapadly. Třeba pouzdra na bezdrátová sluchátka a dálkové ovladače, známky na
psí obojek nebo minimalistické peněženky. Jinak velkou praxí, která je běžná na
Západě, je používání čipu třeba ke sledování aut. Hlavně u starších modelů,
které v sobě zatím podobné lokalizační zařízení nemají zabudované, je to
ideální malý kousek hardwaru za pár korun, který může hodně pomoct.
Bonusová otázka na závěr: Máš nějaký vysněný produkt, na jehož vývoji by ses rád podílel a uvedl ho u nás na trh?
Já pořád věřím tomu, že by určitá část lidí ocenila domácí kino, které by už v sobě mělo integrovanou O2 TV i všechny běžně dostupné streamovací služby. S tím, jak lidé čím dál víc sledují vše online a preferují stále větší obrazovky a kvalitnější zvuk, by se tohle všechno mohlo propojit. Když jsme vymýšleli první O2 Smart Box, bylo vlastně prvopočátkem všeho podobné modulární zařízení, které by v sobě už všechno obsahovalo. Byli jsme do toho hodně ponořeni, ale nakonec jsme od nápadu museli upustit – hlavně kvůli ceně, ale i bezpečnosti na síti. Ale kdo ví, třeba se někdy k přípravě podobného zařízení vrátíme…
