Kariéra
Téměř 24 let ve firmě, desítky projektů, vlastní dopravní jednotky i strategie pro stát. A přitom to všechno začalo jednou schůzkou, na kterou šel nepřipravený. Jiří Vítek dnes patří mezi klíčové inovátory v O2 a ukazuje, že technologie mohou zlepšovat životy nás všech. V rozhovoru mluví o práci, která ho baví, týmu, který táhne za jeden provaz, i o tom, proč se těší na Recharge – ať už to bude Japonsko, nebo úplný klid u Máchova jezera.
Jirko, v O2 pracuješ už neuvěřitelných 24 let. Jak ses sem vlastně dostal a co byla tvoje první role?
Nastoupil jsem hned po škole, tehdy ještě do Českého Telecomu, do oddělení projektového řízení pro korporátní zákazníky. A rovnou na velké projekty – připojení celé poštovní sítě, bankomatové sítě dnešní Monety nebo zasíťování Dopravního podniku Brno. Pamatuju si třeba jednu z úplně prvních schůzek, kde jsem měl vést plánování a vůbec jsem netušil, co je ústředna. Byl jsem ve firmě teprve třetí den. Vše ale dopadlo k plné spokojenosti, byla to obrovská škola a stále platí, že se člověk učí nejlíp tím, že skočí do vody – a od té doby jsem si podobných situací prošel desítky.
Jak se pak tvoje kariéra vyvíjela?
Postupně jsem vedl celé oddělení projektového řízení. Rozrostli jsme se z pěti na čtrnáct lidí, rozšířili jsme záběr. Pak jsme začali vedle funkčních projektově řízených dodávek budovat úplně novou oblast – servisní management. Říkali jsme si, že nestačí jen službu dodat, ale je potřeba se o ni i postarat. Vznikly nové typy podpory – třeba specializované servis desky pro největší zákazníky. Bylo to dynamické období, slučovaly se firmy, integrace, nové týmy. Bylo to náročné, ale posunulo mě to.
A pak přišel zlom?
Ano. Po asi deseti letech jsem si řekl, že bych možná šel jinam. Ale oslovil mě kolega, že pracují na nových inovačních projektech. Opustil jsem manažerskou pozici a přidal jsem se. Začali jsme třeba s platební kartou v mobilu, a to na nejbezpečnějším médiu - na SIM kartě. Bylo to tehdy dost odvážné, ještě neexistoval ani Android, ještě nebyly ani bezkontaktní platební terminály, ale podařilo se! Byli jsme první na světě, bylo to funkční a i Visa a Mastercard se od nás učily. A mě ten svět inovací pohltil. Začal jsem přemýšlet úplně jinak. Nakonec mě to velkou oklikou přes mobilní identitu, ticketing a smart city přivedlo zpátky k oboru, který jsem vystudoval – dopravnímu inženýrství.
Dnes se věnuješ inteligentním dopravním systémům. Jak to vzniklo?
Před osmi lety jsme začali spolupracovat s Ministerstvem dopravy na
evropském projektu C‑Roads. Původně chtěli jen operátora, který by v připravovaném
systému přinášel data přes mobilní síť. Z uvažované malé spolupráce vznikla
obrovská kompetence – postavili jsme centrální C-ITS (kooperativní inteligentní
dopravní systém) systém, integrační platformu, infrastrukturu pro správu
šifrovacích klíčů, vyvinuli vlastní kooperativní jednotku do aut. Navázali jsme
spolupráci se státem a koupili firmu Intens, která nám teď pomáhá s vývojem i
realizací.
Co konkrétně dnes děláš?
Vymýšlím nové typy řešení v oblasti C-ITS, často s přesahem do 5G sítí. Pracujeme s hybridním modelem komunikace – vozidla mezi sebou komunikují přes Wi-Fi, ale zároveň i přes mobilní síť. Díky tomu mohou data dostávat i běžné mobilní aplikace a jsou k dispozici kdekoliv, třeba i na malé silničce v lesích. To umožňuje doručit řidiči mnoho důležitých dopravních anebo bezpečnostních informací. Jednou z nich je třeba funkce podpory průjezdu vozidel IZS, dalšími jsou připravované antikolizní systémy nebo inteligentní přechody pro chodce.
Můžeš některý konkrétní příklad popsat?
Třeba u záchranných složek – systém informuje křižovatky předem, že se blíží sanitka. Ta křižovatka se s předstihem připraví a přepne včas světla, aby uvolnila směr pro průjezd sanitky. U přechodů zase zareaguje tak, že když se blíží tramvaj a k přechodu míří chodec, rozsvítí varovný červený pruh na chodníku. Antikolizní systémy zase mohou pomocí senzorů varovat řidiče náklaďáku, že se z lesa po cyklostezce řítí cyklista, který ho nevidí. Někdy nehodě nejde zcela zabránit, ale systém může výrazně snížit následky.
Je nějaký projekt, který máš teď jako hlavní cíl?
Ano, jednoznačně podpora průjezdu IZS. Je to obrovský komplexní projekt, který má za cíl propojit celý ekosystém – záchranky, navigace, městské systémy, auta… Založený je na evropském standardu a jeho cílem je reálná efektivita – ušetřený čas, záchrana životů. Tenhle projekt bych rád dotáhl do stavu, kdy bude fungovat v praxi a podpoří ho stát. Pracuji i na zakotvení mezioborové podpory v národní C-ITS strategii pro Ministerstvo dopravy, kde jsem pomáhal formulovat klíčové cíle.
Jak zvládáte vše koordinovat?
Velmi oceňuju, jak skvěle funguje spolupráce napříč firmou – Praha, Ostrava, Ústí. Máme mezi sebou nastavené důvěryhodné vztahy, které se opírají o zkušenosti, a to je podle mě klíčové.
Za rok tě čeká Recharge – čtyřtýdenní placený sabatikl. Máš už plán?
Zatím ne, přiznám se. Rád bych vyrazil do Japonska nebo USA, ale zatím
jsme to s partnerkou neplánovali. Možná nakonec skončíme u Máchova jezera s
knížkami. Každopádně si chci opravdu odpočinout. Tenhle benefit považuju za
naprosto skvělý. Dát si pauzu, vypnout teamsy, neřešit maily. V dnešní
době to má velkou hodnotu.
