Kariéra
Co v O2 děláš?
V oddělení segment marketingu, což je oddělení, které vymýšlí, jak služby co nejlíp přizpůsobit zákazníkům, mám na starost nejstarší službu v ČR vůbec – to znamená „fixní hlas“. (Jinak, letos uplynulo už 138 let, kdy se u nás poprvé rozezvonil telefon. Stalo se to na Teplicku v dole pana Hartmanna 10. dubna 1881). Zkrátka, tahle služba je tu strašně dlouho a v posledních letech nám ji trochu ohrožuje mobilní síť… takže mým úkolem je zařídit, aby i přesto byla pro zákazníky atraktivní a aby ji používali co nejvíc.
Jak dlouho jsi tady?
V podstatě jsem takový „navrátilec“. Pamatuju SPT Telecom, v roce 1994. Odešel jsem v roce 2000 (to už byl Český Telecom) a vracel jsem se v roce 2014 už do O2… Mezitím jsem přes 15 let v různých jiných společnostech na pozici obchodníka primárně prodával pevné linky… A kvůli těm mě oslovili z O2, protože hledali někoho, kdo by pevným linkám rozuměl…
Co říkáš na to, že postupně ubývají telefonní budky?
Je to samozřejmě smutné, ale i logické, a nejen proto, že údržba budek je poměrně nákladná, ale s rozvojem mobilů nemají už takové využití. Kdysi to bylo opravdu jinak. Pamatuji si, že když jsem před mnoha lety začínal v Českém Telecomu, rekonstruoval se Palác Kinských na Staroměstském náměstí. Před tím palácem byla venku budka. Majiteli se nelíbila a chtěl ji zrušit. Řekl jsem mu, že to není problém. Nic netuše jsem volal na příslušné oddělení, a tam mi řekli: Na to zapomeňte, tahle budka vydělá měsíčně tři a půl milionu korun.
Dneska se z budek spíš stávají veřejné telefonní stanice. V místech, kde chybí pokrytí mobilní sítě, se tak z části zajistí, aby si lidé mohli zavolat i v případě výpadku, havárie nebo když prostě nemají mobil zrovna po ruce.
Pevné linky v dnešní době… používají se vůbec ještě?
Používají. Firmy a státní správa pevné linky potřebují, protože je to určitá záruka, že firma má zázemí, sídlo atd. Pro firmy je pevná linka zajímavá i z technologického hlediska díky možnosti pevných ústředen, možnosti identifikovat a spravovat profil zákazníka. Nabízí se využití, která mobilní síť nemá. U domácností zažíváme v zásadě dva typy situací – pevná linka je symbolem spojení pro starší generaci, která s tímto typem služby „vyrostla“. Mobily používat umí, ale preferuje „jistotu“ pevné linky, to jsou argumenty typu „pevná, to je jistota, tam se vždycky dovolám“. Pak jsou tu i další situace – například když potřebujete zkontrolovat, zda dítě přišlo ze školy opravdu domů. Když zavoláte na mobil, může být v podstatě kdekoliv. Při volání na pevnou linku je to jasné. Takže možnosti a potenciál pro všechny typy zákazníků tu jsou, jen se s dobou logicky mění.
Co děláš, když nepracuješ?
Jsem velký fanoušek amerického fotbalu, a protože
jde o fyzicky hodně náročný sport, a na aktivní hru jsem už „starej“, tak
ho už čtvrtý rok pískám jako rozhodčí. Mám taky rád filmy,
muziku, léta jsem dělal „dýdžeje“. Hodně let jsem hrál na svatbách,
spoustu let jsme s tatínkem dělali Tančírnu v Limonádovém Joe,
v proslaveném klubu… ale bylo to hodně náročné.
Jak se člověk vůbec stane rozhodčím?
V podstatě se stačí přihlásit a naučit se pravidla… a pak každý rok absolvovat zkoušky a postupovat v kategoriích… od E do A. A je nejlepší, E je začátečník. Já mám momentálně C, chtěl bych se posunout ještě aspoň o jednu k B - to je ten s bílou čepicí. Kromě zkoušek teorie se u rozhodčích samozřejmě hodnotí i praktická část. Pak se ještě dělají i sezónní testy, kdy jednou za 14 dní komise rozhodčích pošle otázky, k situaci na hřišti, a ty máš najít řešení…
A jak jsem se k tomu dostal? V roce
2016 jsme v O2 s Vítkem Šubrtem vymysleli motivační konferenci ve stylu
amerického fotbalu, kterou jsem moderoval. Moje žena se mě tehdy ptala,
proč jsem se nezapojil na hřišti, a já argumentoval tím, že na aktivní hru už
to kvůli věku a zranění nevidím. „Tak to můžeš aspoň pískat, ne?“, řekla – a
mně došlo, že vlastně jo.
Bereš si z toho sportu něco, co se dá aplikovat na práci a naopak?
Zatímco jako rozhodčí mám autoritu - to, co řekne rozhodčí, to platí, v práci je to trochu jiné. Tam je potřeba mít argumenty, umět vyjednávat, přesvědčit okolí. Zkrátka jsem spíš na pozici hráče, který hraje v týmu a musí ho respektovat.
Je něco, proč chodíš rád do práce?
Vždycky jsem chtěl dělat telekomunikace, táta dělal spojového montéra celý život. Odmalička jsem s ním chodil na ústředny a obdivoval jsem ty relátka, jak to tam svítí a „cvaká“, protože v moderních technologiích tenhle proces nevidíte. Staré ústředny měly svoje kouzlo. Jsem rád, že dělám věc, kterou už málokdo zná, že jsem v podstatě expert na pevné linky. Musím říct, že jsem opravdu hrdý na to, že jsem „poslední Mohykán“, co zná pevné linky. Někdo by mohl říct, že už je to stará věc, která se nepoužívá - to je pro mě motivace. Když se na mě obracejí kolegové a já jim dokážu poradit, co s tím - jak pevná linka funguje, jaké jsou její principy. To mě baví.
