Josef: Upřímnost je někdy brutální, ale funguje

Jedno slovo charakterizující rozhovor s Jožinem by byla by to stručnost. Což ale vůbec neznamená, že bychom se toho dozvěděli málo, naopak!
O2 Žije Příběhy
Alex Juránková
23. 06. 2019

Kdo je tedy dle vlastních slov Jožin v O2, v čem spočívá jeho práce?

V současné době mám na starosti nejlepší televizní službu v ČR – O2 TV. Nabízíme v ní strašně moc věcí pro zákazníky. Je tam Videotéka O2 TV či zpětné zhlédnutí. Můžeš ji sledovat na spoustě různých zařízení. Budeme také spouštět aplikaci do televizí značky Samsung, máme aplikace do konzole Xbox . A s tím jak roste báze a složitost technologie, je pořád co dělat. Samozřejmě také přidáváme nové a nové funkcionality, abychom službu rozvíjeli a drželi krok s vývojem.

Na co se nejradši díváš ty? Máš ji?

Jedu hodně v seriálech, dlouhodobě sleduji HBO, aktuálně nový seriál, který mě baví, je Bojovník. U Hry o trůny jsem, přiznám se, absolvoval dvě série. Poté, co to celé nabralo takový ten standardní seriálový patent „vražda-trénink-pomsta“, tak jsme to s manželkou ukončili. Určitě super bylo i Taboo, skvělý příběh, Banshee – trochu brutální, ale něčím se začít musí.

Co je pro tebe osobně televize?

Nemám rád, když někdo říká, že na televizi nekouká. Pro mě to není „přístroj“ nebo služba, ale video. Na videa koukají všichni. Navíc videí je strašně moc, ukazuje se, že je to momentálně nejlepší formát na sdělování věcí (to jsme si nakonec ověřili sami – pozn. Jožin v rámci náboru do týmu namísto dlouhého vypisování požadavků v inzerátu natočil právě náborové video). Naše role je v tom, nabídnout našim zákazníkům co nejjednodušší cestu, aby našli, co je zajímá. Ať už na webovém kanále YouTube nebo jinde.

A co třeba na YouTube zajímá tebe?

Hodně mě zajímají extrémní outdoorové sporty, kajak, freeskying – na tyhle sporty koukám stále. Tam když se začneš dívat, servíruje ti to další a další videa (smích). Takže když chceš něco, na co nemusíš moc klikat, tak jsou to za mě právě seriály. A když chceš vidět, co všechno dokážou lidi, tak jdi na YouTube.

Ty sám některý z těch sportů děláš?

Baví mě lyžování ve volném terénu, skialpinismus. V loňském roce jsem začal s kajakem, syn dělá vodní slalom, tak abych mu stačil. Momentálně plánuju, pokud to vyjde, vyjet na Špicberky. Windsurfing jsem zkoušel, ale na to u nás nejsou vhodné podmínky. Na to je potřeba někam vypadnout.

Jaký jsem člověk?

Dá se říct, že jsem sám se sebou spokojený (smích). Snažím se těžit z toho, co umím dobře. Do věcí, které neumím, se ani nepouštím a radši si na ně pozvu profesionály. Ať už je to například typ pokrmů nebo cokoliv jiného. Myslím, že jsem pragmatický člověk a dá se říci i přímý. Nemám rád, když se dlouho chodí kolem horké kaše, radši, ať se věci řeknou napřímo. Ta upřímná zpětná vazba třeba není v první chvíli úplně příjemná věc, ale funguje.

V tomhle je trochu můj „předskokan“ právě i Pavel Milec. Někdy ty věci můžou vyznít brutálně, ale ve výsledku je to dobře. Snažím se být pro lidi, se kterými pracuju, čitelný, protože i oni se pak podle toho můžou zařídit.

A tvůj volný čas?

Hodně ho trávím s dětmi, lyžování, celou zimu jsme na horách a miluji cestování. Jak už jsem říkal, těším se na Špicberky, nedávno jsme byli s rodinou a kamarádem v Ománu pod stanem, což byla nová zkušenost, v Africe v Ugandě. V Černobylu jsem byl s kamarádem, koupili jsme mu to k narozeninám a jelo nás víc, aby v tom nebyl sám, tam je to takový smutný, vidět ty místa, to je takový ten „dark turism“.

Zažil jsi nějakou opravdu vyhrocenou situaci? Třeba v tom Ománu, přece jen úplně jiná země…

Tím, že nás bylo víc a jely dohromady dvě rodiny, tak bylo všechno v pohodě. Kdybych jel sám, asi by to bylo složitější. Jasně, že v poušti jsme taky zapadli, to se stane leckomu, stačí, aby auto zastavilo v kopečku, trochu se zahrabalo, a už se nevyhrabe. Ale situace, kdy by šlo o život, to ne. Samozřejmě člověk navštívil v rámci té cesty nějaké ty místní doktory, to už patří ke koloritu cestování. Ale to bylo všechno.

Kdybychom se vrátili k tvé práci a O2, co tě ve firmě baví, a co bys naopak změnil?

Rozdělil bych to na období před a po – velkém projektu nové podoby internetové samoobsluhy Moje O2. Na Moje O2 mě bavilo, že to mělo opravdu transformační efekt. Ty věci se dělaly úplně jinak před jeho spuštěním. A jinak se dělají od chvíle, kdy jsme ho vypustili. Samozřejmě, že ze začátku tomu spousta lidí nevěřila, i třeba nadávali, ale to se postupně měnilo. Jasně, že spoustu věcí jsme pak ladili za pochodu a vychytávaly se chybky. Nedávno jsem slyšel zajímavý podcast, kde někdo říkal, že když vypustíš nový produkt a ukáže se, že je příliš dokonalý, vypustil jsi ho příliš pozdě. Co je na tom úžasný, je fakt, že tohle, i O2 TV, kterou mám na starosti teď, dokáže ovlivnit velkou spoustu lidí, zákazníků i uvnitř firmy. A to je na tom skvělé. Musím říct, že kdybych dělal projekty s menším dosahem, asi by mě to nebavilo.

A co bych změnil?

Někdy si říkám, že by bylo dobré dát lidem ve firmě větší zodpovědnost. Ale to se snadno řekne. Je to hodně i tom, jakou motivaci ti lidé mají, jaké jsou jejich cíle. Jaká je rovnováha mezi jejich odpovědností a prostředky. Na jednu stranu se nám tím pádem může za daného stavu zdát, že tím častým schvalováním projektů a řešení nás omezují byrokratické postupy. Musíš vysvětlit proč a co chceš u konkrétního projektu dosáhnout a podobně. Otázka je, co by se stalo, kdyby to nebylo. Ve výsledku se ukazuje, že to může být i užitečné. Protože otázkou taky je, kde je správný balanc mezi flexibilitou a byrokracií.

Velké projekty… bylo to vždycky jednoduché? Jak to vnímáš?

U každého velkého projektu si každý někdy zažije svou osobní krizi. I mě to potkalo. V roce 2017, v době, kdy nebyla úplně jasně vyprofilovaná zodpovědnost za konkrétní úkoly, to bylo pro mě těžké. Věděl jsem, že nás čeká velká spousta práce a nebyla jistota, jak a jestli se to dá zvládnout a stihnout.

Po organizačních změnách se to hodně změnilo, a když proběhly uživatelské testy, viděl jsem, že když se zabereme, dá se to (pozn.: nové Moje O2) spustit.

A proč je dobré pracovat právě v O2?

Záleží na tom, co chce člověk přesně dělat. Technologických firem je spousta, ale výhoda O2 je, že má opravdu velkou bázi produktů a technologií. Pokud chcete pracovat na produktovém, technologickém rozvoji, můžete se do toho opravdu pustit. To je jeden benefit. A na poli korporací, má O2 ve srovnání s ostatními celkem jednoduchou rozhodovací strukturu, což se mi potvrdilo i v rozhovorech lidí, kteří mají zkušenost odjinud.

A lidi v O2 obecně?

Jsem rád, že tady můžu být sám sebou a že se nesetkávám s neupřímností nebo tzv. vedlejší agendou. Za sebe musím říct, že se mi s kolegy spolupracuje velmi dobře. Některé znám dokonce ještě ze studií. Je dobré, že lidi ve středním managementu, mezi něž se počítám, jsou tu většinou pragmatického ražení. Zajímá je obsah, projekty někam posouvat. A pak už je to o tom dobře nastavit cíle a zařídit, aby lidi táhli za jeden provaz. A to se tady, myslím daří.

Sdílejte článek

Alex Juránková, specialista komunikace

Když se mě lidi ptají, co v O2 dělám, čistě teoreticky bych si mohla vystačit s jediným slovem: Píšu. Maily, SMS a jiné texty pro zákazníky. A taky články. Nebo rozhovory se zajímavými kolegy. Protože jedno slovo vážně nestačí.

Chcete vědět, co je u nás nového?